Národní přírodní památka Panská skála (německy: Herrnhausfelsen) je geologická lokalita, na které se nacházejí kamenné varhany vzniklé sloupcovitou odlučností čediče při tuhnutí magmatu, které bylo obnažené vlivem lidské těžební činnosti do současné podoby. Nachází se u města Kamenický Šenov, které lokalitu využilo jako turistickou atrakci. Chráněné jsou svislé pěti až šestiboké sloupce, které některé dosahují délky až 12 metrů.

Trojlodní, původně gotický ze 14. století (r. 1367 už uváděn jako farní), goticko-renesančně přestavěný v letech 1553 - 1558 italským stavitelem Benedettem Fervim. Věží byl opatřen r. 1580, znovu upraven a barokizován r. 1726 a restaurován r. 1868. Uvnitř je pozdně gotický Kristův hrob z r. 1567 zhotovený M. Heuffnerem, na svorníku žebrové klenby je Berkovský znak, oltář sv. Jana Nepomuckého z 18. století, rokokové varhany z 18. století, pozdně barokní oltář z 19. století, dva barokní náhrobníky celníků ze svoru z roku 1757. V okolí kostela je částečně zachována bývalá hřbitovní zeď, ve které jsou další náhrobníky (jeden z nich zhotovil Josef Max).

Původně postavený na náměstí před radniční budovou v r. 1697, později byl přemístěn na konec Hrnčířské uličky, v r. 1996 byl zrestaurován a přestěhován ke kostelu sv. Alžběty. Byl postavený jako díkuvzdání za odvrácení morové rány. Zhotoven je z pískovce v jednoduchém raně barokním slohu. Trojhranný podstavec, spojený s deskou, má na pravé straně vytesaný letopočet 1897. Na sloupcích jsou sošky sv. Václava, Jana Evangelisty a sv. Šebestiana. Na soklu jsou německé nápisy: "Všechna sláva světa pomine, jenom co dobrého jsme učinili, zůstává. Dobře činiti, jak se Bohu líbí, vyplácí se na věčnost. Kdo stále to, co dobré jest činí, má dobrou mysl." Na hlavici sloupu stojí soška Panny Marie. Atributy plastik jsou zlacené.

Nebo také Kalvárie (437m), na jehož skalnatém vrcholku z čediče byly první náboženské plastiky křížové cesty postaveny roku 1729 a výklenkové kaple r. 1732. Další dřevěné stavby byly nahrazeny dnešní zděnou kaplí z r. 1845. Vrcholový kříž a tři sochy (dnes zničené) jsou z 1. poloviny 19. století, podobně jako řada nynějších výklenkových, původně zasklených kaplí křížové cesty ve svahu k jihozápadu, který byl r. 1883 osázen dnes již mohutnými lípami.

V současné době souhrnný název pro skalnatý izolovaný pískovcový hřbítek o celkové délce 600 m, výšce nad okolním terénem 20 - 30 m 1 km JV od Cvikova nad údolím Boberského potoka v místní části Drnovec. Hřbítek lokálně zpevněného pískovce, který lépe odolával povětrnostním vlivům, je prostoupen téměř svislou rozsedlinovou žílou polzenitu (bazická vyvřelá hornina). Zejména na západní straně hřbítku se kvádrové pískovce coniackého stáří rozpadaly na izolované skalní věže a bloky. Hřbítek přetíná mezinárodní silnice I. třídy E 13. Na východní straně hřbítku se pískovec těžil v dnes již opuštěném lomu. Už r. 1955 tu byla vyhlášena státní přírodní rezervace, nyní je chráněným přírodním výtvorem (0,25 ha). Předmětem ochrany jsou především jedinečné ukázky působení sopečného magmatu na starší usazeniny pískovce, projevující se sloupkovitou odlučností pískovce - nejvýrazněji na skalním suku zv. Dutý kámen, při vých. okraji hřbítku. Tento útvar dal název celému hřbítku. Pětiboké a šestiboké sloupky, vějířovitě uspořádané do jakéhosi snopu, jsou zde široké 2 - 5 cm a vysoké až 3 m. Kontaktní sloupky se však vyskytují i na jiných místech. Vrcholová plošina nejjižnějšího skalního masívu, dostupná po 38 ve skále vytesaných schodech, byla r. 1913 vyhlídkově upravena a opatřena rozhledovou růžicí i slunečními hodinami (dnes zničeny). V bezprostředním sousedství směrem k SV jsou při západním okraji hřbítku skalní věže Bezcenná a Děravec, za nimi pak po krátkém přerušení pokračuje skála, zvaná dnes Sloupská jehla. Tato izolovaná postranní věž má ve své vrcholové části dutinu, ústící navenek otvory jakoby oušky (odtud Jehla). Skála však měla též název Zvon či Jezdec (z boku připomíná profil šachové figurky), nebo i Soví hlava (dutiny připomínali soví oči). Od sloupkovité skály asi 40 m k SV je při cestě v kameni vytesané odpočívadlo (Karolina) a poblíž něho při východním okraji hřbítku skála s menší, nejspíš uměle rozšiřovanou jeskyní zvanou Šustrova díra. Traduje se, že při stavbě zdej ší (dnes zrušené) železnice tu r. 1906 po mnoho týdnů žil jeden z barabů. Jeho vousatá tvář a postava sedící před jeskyní u planoucího ohně se stala pověstnou. Poblíž je hlavní stěna bývalého lomu, na opačné straně hřbítku je malé skalní okno. Ve stěně Širokého kamene je hned vedle schodiště vytesán reliéf hlavy ozdobené vavřínem, lyrou a mečem. Od roku 1913 je zde takto připomínán básník a hrdina Theodor Körner. Pocházel z Drážďan (nar. 1791), studoval filozofii a přírodní vědy, pro nedovolený souboj musel opustit svou vlast, stal se básníkem v Schillerově stylu, ve Vídni psal veršované divadelní hry. V březnu r. 1813 vstoupil k dobrovolníkům bojujícím proti Napoleonovi za osvobození Německa. Tím ovlivněn psal oduševnělé verše. Již v prvním boji byl vážně raněn a v srpnu 1813 v další bitvě ve věku pouhých 22 let padl. Jeho bojovná lyrika vyšla posmrtně ve sbírce Lyra a meč.

Nachází se u místní části Naděje na sev. svahu Suchého vrchu, je jedinou jeskyní svého druhu v Čechách. Tato pseudokrasová paledová jeskyně vznikla ve svislé puklině znělcové skály. V systému dutin, na povrchu utěsněných zvětralinami a humusem, je znemožněna cirkulace vzduchu. Jediným otvorem této statické jeskyně, který je výše než její dno, vniká v zimě do těchto podzemních prostor specificky těžký chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu. Z par v ovzduší i z vody prosakující sem zeminou a trhlinami se vytváří zaledněný prostor, částečně přetrvávající po celý rok: jinovatka, ledové náteky, stropní střechýly i podlahový led, jehož mocnost se v nejnižším místě jeskyně pohybuje podle povětrnostních podmínek od 0,5 do 2 m. Hloubka jeskyně je 6 m, šikmá délka do nejzazšího cípu hlavní dutiny je 30 m a šířka kolísá od 2 do 4 m. Místním obyvatelům byla jeskyně známa již dávno, turisticky se využívala od 70. let 19. století. Na přelomu 19. a 20. stol. byl vchod opatřen mříží a dnes je pro její častou devastaci veřejnosti uzavřena.

Přehrada leží v hlubokém zalesněném údolí horního toku Hamerského potoka (dříve též Lužné), pod severními svahy Suchého vrchu. Postavena v r. 1938 pro pohon níže v osadě Hamr ležící pily, do níž byla voda přehrady přiváděna v zemi uloženým potrubím. Kamenná hráz, vysoká 8 m, dovoluje zatopit plochu 1,2 ha. Hladina přehrady, umožňující i koupání, mívá v létě zajímavé modrozelenavé zabarvení.